Dítě, radost, ale starost

Ideální recept na výchovu sice neexistuje, přesto jeden základní prvek by neměl chybět v žádné rodině. Je to láska. Dítě, byť sebemenší, cítí, jak je nebo není milováno, zda je přijímáno a zda je mu věnovaná láskyplná péče, porozumění. S těmito atributy bude pro něj vstup do tohoto, řekněme si na rovinu, nelehkého života, daleko jednodušší. Dítě cítí oporu, radost, a postupně nabývá sebevědomí, které je v tomto světě potřeba.
Princip výchovy dětí se mění, jak plyne čas a jak lidstvo přichází na nové a nové poznatky ze zkušeností z dřívější výchovy. Dříve se razila cesta tvrdé výchovy, klidně i tvrdé trestání dětí, žádné rozmazlování, a děti šly do jeslí klidně už v půl roce. Teprve později se začala zdůrazňovat důležitost vztahu matky a dítěte, hlavně láska k dítěti, tělesný kontakt mezi matkou a dítětem, zajištění klidného a láskyplného domova.
xylofon a tamburína
Vznikal ovšem i druhý extrém, kult dítěte, které si mohlo dovolit, co chce, rodiče vše benevolentně přehlíželi, mantinely prakticky neexistovaly, hlavně ať má dítě sebevědomí. Samozřejmě touto výchovou bylo výsledkem spousta mladých lidí bez úcty k druhým lidem, se sklonem ke kriminalitě a sklonem k mnoha neurotickým poruchám.
rodiče a děti
V poslední době dochází opět k návratu k respektování autority rodičů, zároveň větší zapojení mužského elementu do výchovy a to už od narození dítěte. Citové spojení s dítětem zůstává, i přijetí případných odchylek jednotlivých dětí, čili respektování jednotlivé osobnosti dítěte. Ale zároveň jsou nastaveny hranice, mantinely, kdy po překročení těchto hranic by měla následovat sankce. S láskou, ale spravedlivě a důsledně. S vysvětlením, proč k sankci došlo.
S vysvětlením, nikoliv kázáním. Důležitá je interakce mezi dítětem a rodičem, tak jako my vychováváme dítě, dítě naopak učí nás, jak se k jednotlivým situacím stavět. Žádný moudrý z nebe nespadl a vše se musíme naučit. Je důležité být pro děti vzorem, vše co děláme, jak se chováme (třeba mezi partnery, rodiči) dítě vnímá a přejímá do svého chování.  Zkrátka nemůžeme kázat vodu a sami pít víno.
V neposlední řadě je důležitá shodná výchova od obou rodičů. Když jeden zakáže, nemělo by docházet k tomu, že druhý rodič povolí apod. Dítě si pak vždy bude hledat cestu k tomu, kdo mu to povolí. Jak již bylo řečeno, striktní pravidla na dobrou výchovu dítěte neexistují, ale láska, důvěra, upřímnost, spravedlivá důslednost, to je rámec cesty, kde bychom měli svou výchovu vést. Zbytek se musíme naučit životem.