Není tomu tak dávno, co u nás solární energie zažívala doslova boom. Bylo to především díky její propagaci jako čistého zdroje elektřiny, který navíc umožňoval nezávislost na klasických dodavatelích. Navíc i cena byla poměrně nízká, a to především díky státním dotacím. Solární panely jsme tehdy mohli najít na střechách mnoha domů.

 

Ovšem panely samotné pouze elektřinu vyrábí a posílají ji přímo do sítě. A vzhledem k tomu, že fungují pouze za slunečního svitu, a plného výkonu dosahují navíc pouze při jasném počasí a pokud jsou dokonale čisté, je jasné, že například v noci bychom byli bez proudu. A jelikož je například v zimě slunečního svitu málo, a navíc i v noci potřebujeme elektřinu například pro mrazák, bylo jasné, že je nutné najít způsob, jak tento problém překonat. Tedy alespoň pokud chceme, aby si ji pořizovalo co nejvíce lidí.

 

elektrina2

 

Výsledkem pak byly baterie pro fotovoltaiku Elektrocentrály. Ty se staly běžnou součástí systému solární energie. Jednoduše řečeno, panely již neposílaly vyrobenou elektřinu přímo do sítě, nýbrž do baterie, která se tím nabíjela. Z té potom šla do sítě.

 

Na první pohled se jedná o jednoduchý a účinný systém. V létě, kdy je více jasných dní a kdy Slunce svítí nejdéle, se baterie nabije. V zimě pak, kdy je často špatné počasí a kdy Slunce svítí jen pár hodin denně, se naopak z ní bude brát.

 

fotovoltaika2

 

Na papíře to vypadá velmi dobře, a to si myslelo i mnoho lidí. Problém je ovšem ten, že panely mají příliš nízký výkon, než aby byly schopny pokrýt požadovanou spotřebu. Jistě, v létě je to možné, avšak pak nezbude prakticky žádná energie, která by nabíjela baterii. V zimě potom není prakticky z čeho brát.

 

To je také hlavní důvod, proč zájem o tento způsob výroby elektřiny odpadl. K tomu samozřejmě přispělo také ukončení vládních dotací. Zkrátka, stále ještě se spíše vyplatí spoléhat se na klasické dodavatele. Jsou totiž v konečném důsledku levnější, a především pak spolehlivější.